zpět na obsah
4. KOČOVNÍK FRANTIŠEK KLETEČKA

4.4. TRNITÁ CESTA KE ŠTĚSTÍ

Pokud si pozorně prohlédneme přehled potomků mlynáře Františka Kletečky a jeho ženy Josefy (zde), neměla by nám uniknout jedna na první pohled možná nenápadná, avšak pro náš rodový příběh zcela zásadní nesrovnalost. František a Josefa si své „ano“ řekli 24. října 1830¹, v tu dobu ale již vychovávali 2 syny, Vincence a Františka (našeho přímého předka). Oba tito synové jsou v matričních zápisech tedy logicky vedeni jako děti nemanželské. V dnešní době nahlíží společnost na nemanželské děti jako na něco zcela běžného, pro ženy v minulosti to však znamenalo těžkou životní situaci. Jestliže vezmeme v úvahu zbožnost našich předků, byla takováto žena s nemanželským „parchantem“ vystavena posměchu a neustálým příkořím ze strany rodiny i okolí. Proč tedy svatba Františka a Josefy neproběhla dříve? Jako nejrozumnější odpověď se nabízí možnost, že Vincenc ani František nebyli ve skutečnosti legitimními dětmi Františka Kletečky. Josefa je měla s jiným mužem a František je po svatbě v roce 1830 vyženil, načež oba chlapci přijali jeho příjmení. Pokud by tato hypotéza byla pravdivá, znamenalo by to jediné. Celá dosavadní cesta po stopách našeho rodu byla zbytečná a v našem těle bohužel nekoluje krev svobodníka Jana Kletečky, jak jsme se dosud domnívali, nýbrž krev neznámého muže, který žil s Josefou Dědkovou předtím, než se vdala za Františka Kletečku. Tuto hypotézu můžeme ovšem naštěstí rychle vyvrátit. Jak u Vincence, tak u Františka lze totiž v matričním zápisu nalézt krátký latinský text, který informuje o tom, že se František Kletečka přihlásil k otcovství každého z nich, a to ihned po jejich narození². František byl tedy zcela jistě pravým otcem Vincence i Františka. 

Z jakého důvodu se tedy čekalo na svatbu až do roku 1830? Odpověď na tuto otázku mi dali historici z Moravského zemského archivu v Brně. Ti se shodli na tom, že ve svatbě muselo být Františkovi a Josefě bráněno. Důvodů, proč někdo někomu bránil ve sňatku, mohlo být mnoho. Přesto se pokusme alespoň nad některými možnostmi zamyslet. Pojďme si pro začátek shrnout fakta. Máme před sebou 2 mlynářské rodiny, které se velmi dobře znaly. Mlynářem Hronského mlýna byl v té době František Dědek (*9. 1. 1767)³, který měl se svou ženou Marií 8 dětí. Mlynářem Šebířova mlýna byl tehdy František Kletečka (*7. 11. 1762)⁴, který měl se svou ženou Kateřinou rovněž 8 potomků. Hronský mlýn byl největším mlýnem na Lukavecku a byl tedy významnější než mlýn Šebířův. V roce 1817 se oba mlynářské rody propojily, když si Josef Kletečka (*16. 4. 1794)⁵, nejstarší syn mlynáře Františka Kletečky, vzal za manželku Terezii Dědkovou (*10. 6. 1795)⁶, nejstarší dceru mlynáře Františka Dědka. Ti se po svatbě usadili v Šebířově mlýně a Josef se jakožto prvorozený syn stal později jeho dědicem. A právě po této svatbě se muselo přihodit něco, co vrazilo klín do lásky FRANTIŠKA (*20. 5. 1799)⁷, dalšího syna mlynáře Františka Kletečky, a JOSEFY (*21. 4. 1799)⁸, druhorozené dcery mlynáře Františka Dědka. Těm se v roce 1824 narodil v Šebířově mlýně první „nemanželský“ syn VINCENC (*23. 1. 1824)⁹. Bránil snad jejich svatbě mlynář Kletečka? Možná požadoval za sňatek Dědkovy dcery Josefy tak vysoké věno, že ho mlynář Dědek nebyl schopný zaplatit, a tak se obě rodiny kvůli majetkovým sporům rozhádaly. Nebo sňatku bránil naopak mlynář Dědek? I on měl důvod. Hronský mlýn chtěl jednoho dne jistě předat svému jedinému synu Františkovi, který ale v té době ještě ženatý nebyl. Pokud by si tedy Josefa vzala Františka Kletečku, mohl by se Hronský mlýn dostat do držení rodiny Kletečků, a to mlynář Dědek nechtěl dopustit. Ať byl důvod bránění ve sňatku jakýkoliv, jisté je to, že František a Josefa se po narození Vincence přestěhovali do Hronského mlýna. Důvodem byl pravděpodobně nedostatek prostoru v Šebířově mlýně. V něm se totiž v té době začala rozrůstat rodina Josefa Kletečky a nebylo zde tedy místo pro dvě rodiny. V roce 1827 se Františkovi a Josefě narodil v Hronském mlýně druhý „nemanželský“ syn FRANTIŠEK (*31. 10. 1827)¹⁰, náš přímý předek. Ve sňatku však bylo i nadále bráněno. Zlom nastal 23. listopadu 1829, kdy se oženil František Dědek (*20. 5. 1797)¹¹, jediný syn mlynáře Františka Dědka. Za ženu si vzal Barboru Vilímovskou, původem z Bernartic na Benešovsku¹². Po svatbě se usadili v Hronském mlýně, kde založili novou generaci rodu Dědků. A právě jejich svatba prolomila dle mého názoru ledy mezi oběma mlynářskými rody. O 11 měsíců později si totiž v lukaveckém kostele sv. Václava řekli konečně své „ano“ František s Josefou¹³. Těm se rok po svatbě narodil v Hronském mlýně v pořadí třetí syn, tentokrát již manželský, a dostal jméno ALOIS (*14. 9. 1831)¹⁴.

I přes vysněnou svatbu byl život Františka a Josefy stále velmi složitý. V Hronském mlýně pro ně již nebyl prostor, a tak museli hledat nový domov. Tím se stal 4 km daleko ležící Krejčův mlýn (Křešín čp. 39), kam se přestěhovali okolo roku 1832. František ve mlýně přijal práci pilaře. Zde zůstala Františkova rodina sedm let, během kterých přišli na svět další 3 jejich potomci: IGNÁC (*27. 9. 1833)¹⁵, MARIE (*25. 3. 1836)¹⁶ a jako poslední ANTONÍN (*16. 9. 1838)¹⁷.

Okolo roku 1839 Františkova rodina Krejčův mlýn opustila a odstěhovala se na tehdejší dobu velmi daleko. Novým domovem se pro ně stala 30 km vzdálená pila na břehu Skorkovského rybníka nedaleko Herálce (Slavníč čp. 37). Zde se jim brzy po příchodu narodili i 2 poslední potomci, EMANUEL (*25. 12. 1840)¹⁸ a PETR (*29. 1. 1846)¹⁹. Na břehu Skorkovského rybníka dožili František s Josefou svůj rozmanitý život. František zemřel nad ránem 28. února 1870 na rozšíření plic, a to ve věku 70 let. Pohřbený byl o 2 dny později na nedalekém skorkovském hřbitově²⁰. Josefa přežila svého manžela o necelé 2 roky a zemřela 19. prosince 1871. V té době jí bylo 72 let. Příčinou její smrti byla podle matričního zápisu sešlost věkem. Pohřbena byla 2 dny před Štědrým dnem na skorkovském hřbitově²¹.